O filmu

Knižní předlohou předkládaného scénáře je stejnojmenný román autorky Aleny Mornštajnové “Hana”, který od doby svého vydání prokázal svoji sílu i kvalitu narativu. To je při výběru filmové látky nesporná výhoda. Na druhou stranu věhlas románu vytváří vlastní představy každého čtenáře o případném filmovém zpracování. Pohled na filmový scénář je pak často redukován na optiku věrnosti či nevěrnosti k literárnímu originálu. Verze předkládaná minulý rok sváděla k hodnocení v parametru „věrnosti či nevěrnosti“, nicméně měla pozitivní ohlasy, jak z Fondu kinematografie, tak i Slovenského audiovizuálního fondu. Konstruktivní kritika na scénář v dramaturgických posudcích nás proto vedla dalším ročním vývojem.

Vrátili jsme se zpět na začátek developmentu a zvážili znovu adaptační strategii. Z doručených posudků vyplýval zásadní trend. Ti, kteří literární předlohu znali, vyjadřují ve svých posudcích nadšení či zklamání z literárního zpracování. Naopak ti,kteří byli prvočitateli scénáře bez předchozí znalosti literární předlohy, byli již v minulém roce z předložené látky nadšeni. Oba pohledy poskytly zajímavou reflexi a zároveň novou výzvu do další kreativní práce. Autoři ve své autorské vizi zvolili cestu vyprávět příběh „volně na motivy“ či „podle románu či námětu“. Nekladou si za cíl adaptovat dílo v poměru 1:1, což je v případě většiny velkých děl, tak i románu „Hana“, nemožné jak po stránce strukturální, tak finanční.

Literární předlohu i hotový literární scénář jsme znovu otevřeli a v prvním kroku analyzovali. Při dodržení základních ujednání v rámci licence jsme adaptační analýzou vyhodnotili, které dílčí narativní motivy, schémata, prvky, postavy i atmosféry užijeme, které opustíme, které adaptujeme, které transformujeme a které dotvoříme. Vše s plným respektem k již získané zpětné vazbě, tak aby se zachovala duše předlohy a zároveň, aby film nabídl něco nového. V současné verzi scénáře prošly transferem ty narativní prvky, které zachycují atmosféru doby a literu příběhu.

Zásadní posun nastal zejména v uchopení času. Autoři opustili některé motivy původní verze a naopak je rozvinuli vstříc k potřebám scénáře. Scénář i postavy v něm dostaly prostor a začaly žít svůj filmový život. Čas díla se sice odehrává v minulosti v různých časových obdobích, ale postavy ho nově prožívají v přítomnosti. Už se nejedná o příběh, který je vyprávěn, ale o příběh, který divák s postavou žije. Došlo k napřímení narativu a čitelnosti směru, kterým se vývoj ubírá. Tím se prohloubila psychologizace hlavních postav. Velmi dobře začaly fungovat hlubší časové motivy jako sny, vzpomínky, halucinace, což podtrhuje silnou psychologizující rovinu. Přesto že se jedná o psychologický thriller vyprávěný optikou žen, dbali jsme v dalším vývoji na genderovou vyváženost.

Opuštěním některých literárních motivů vznikl prostor, který umožnil propracovat také mužské vedlejší postavy, aby nepůsobily jako „módní doplněk“ hlavních ženských charakterů. Významně se pracovalo s provázáním jednotlivých motivů i se vztahy mezi postavami. Autorům se podařilo vystavět rodinnou historii úhlem pohledu tří žen ve formě rodinné ságy, která není historickou látkou. Současná verze scénáře nevylučuje mužská publika absencí mužských témat, naopak je plná otazníků, morální odpovědnosti, rozporu v partnerském soužití, ale také citu a volby. Je to zejména letmá výpověď doby, která nabývá o to větší aktuálnosti v současnosti. Ať již jde o epidemii tyfu či pandemii nemoci Covid 19, příběhy rodin a lidské osudy se obrací k tématům traumatu při každém setkání se smrtí. Nadčasovost a aktuálnost tématu byla klíčovým cílem týmové práce.

Trauma se cyklí a přenáší z generace na generaci. Pozůstalí musí svůj život dožít často ve skličujících pocitech viny. Stejně jako Hana, jedna z hlavních postav našeho příběhu. Hana je ztvárněná jako „corpus delicti“ svých činů, které z pohledu následků nikdy není možné odhadnout. Je tichá, všudypřítomná, plná smutku, žalu a viny, ale žije stále s nadějí stejně jako mnozí další z nás.

Čas díla je subjektivní, dramatický a z pohledu realizace jej režisér plánuje udržet jako cyklický viz režijní explikace. Tři hlavní hrdinky – Mira, Rosa a Hana, tři odlišné propletené životy, které se vzájemně osudově ovlivňují. Miry příběh autoři zasadili do lineárního času a rámuje celý narativ filmu. Hany čas se vzpomínkovou minulostí existuje v přítomnosti Miry a zároveň se ocitá v časové smyčce. Rosa je Hany a zčásti Miry minulostí. Miry osud je cykličností života matky Rosy a sestry Hany, ze které se snaží svými rozhodnutími vystoupit. Exponujeme trauma přeživších holocaustu jako cyklické téma, které odkazuje k roli viny v našich životech. Pracovali jsme na „životním cyklu“ traumatu, ať už je způsobeno čímkoliv. Jak vzniká, jak pohlcuje osobnost, jak se přenáší z generace na generaci, jak ovlivňuje životy ostatních a jak často, mnohdy iracionálně, brání prožitkům štěstí.

Při dramaturgii již závěrečných verzí scénáře jsem se zaměřila zejména na rytmus a dynamiku, logiku a chronologii děje, propisy jednotlivých postav a držení jejich charakteru a také na dialogy. Místy se vyskytly nesrovnalosti s identifikací postav z pohledu prostoru a děje. Upravovaly se také struktury dvou linek dětských postav. Zásadní odlišné autorské postoje rezonovaly u postavy Ivany v samotném závěru díla. I v tomto ohledu se nám podařilo najít nejčistší řešení stran strukturace scénáře i celkového vyznění díla.

Naším cílem bylo předložit verzi scénáře, která nebude rozdělovat v názoru filmové experty. Aktuálně se autorům podařilo odpoutat se od literární formy a zakořenit se plně v možnostech filmového jazyka. Vznikl také dostatečný prostor upravit scénář dle parametrů „zelené produkce“. To se stalo velkou předností aktuálně předkládané podoby literárního scénáře. A s potěšením musím konstatovat, že žádná změna neproběhla na úkor kvality obsahu.